Domů » O autorovi

O autorovi

Pražák z Plzně (1944). Jemný mechanik-optik (1961), matematik, fotoreportér, novinář, šéfredaktor, ředitel marketingu, ředitel nadace, penzista.

Do předčasné penze pospíchal Karel Soukup v roce 2002 s tím, že se chce více, respektive znovu věnovat svým dvěma velkým koníčkům - cykloturistice a hlavně fotografování. K oběma má, dalo by se říci, niterný vztah: díky kolu strávil v průběhu let pár nedobrovolných týdnů po nemocnicích, kvůli fotografování kdysi dávno sešel z jasně nalinkované cesty vědce v Akademii věd a zamířil do vydavatelství Mladá fronta psát a fotografovat pro Ohníček a některé další dětské časopisy.

Teď znovu doopravdy fotografuje asi tak od roku 2005. Zpočátku ještě nevěřil v nastupující digitální fotografii a vybavil se výhradně kinofilmovými přístroji. Nyní už fotografuje prakticky jen digitálně (Pentaxy), výjimečně na svitkový film (u nás málo známý Fujifilm GA645Zi Professional, cosi jako „kompakt“ s mírným zoomem).

Zatímco kdysi dávno se v rámci profese věnoval reportážím a portrétům a ve volné tvorbě portrétům a aktům, dnes fotografuje především klasické krajiny. Vlastně možná ne až tak úplně klasické. Snad v každém jeho záběru krajiny je totiž jaksi přítomen člověk, aniž by se tam přímo vyskytoval: stavení, loď, most kdesi v dálce, brázda v poli, vyježděná cesta nebo třeba jen stará šlápota v blátě. Ale krajina s člověkem je v jeho tvorbě jevem výjimečným, a když, tak většinou lidská postava jen jako měřítko (Pohoří čarodějnic). Výjimkou je snad jen jeho obraz Pan farář jde na mši, jenž zdobí nejeden interiér. Dlužno dodat, že technickou stránku fotografického procesu považuje autor za méně významnou. Je přesvědčený, že dobré fotografie se pořizují očima a srdcem.

Nicméně odhlédněme od krajiny. Nadále se věnuje také portrétům (v exteriéru i v ateliéru) a zvláště rád fotografuje děti. Tuto část jeho tvorby málokdo zná, ačkoli by bohatě vydala na samostatnou výstavu. Od zveřejnění nereportážních fotografií lidí ho ale prý odrazují novodobé právní aspekty takového kroku.

Svoje koníčky, fotografování a bicykl, dobře propojil se svým zalíbením ve vínu. Na kole několikrát projel krajiny rakouského veltlínu, moselského ryzlinku a zvláště pak milované Toskánsko s jeho slavnými červenými víny. Doma pak pro vinařské časopisy už portrétoval celou plejádu známých moravských a českých vinařů a fotografoval i jejich vinice a sklepy. A manželky. A děti, samozřejmě.

13.8.2012 JiT